Z čeho vlastně stavět je zásadní otázka pro všechny, kteří se rozhodnou splnit si sen o vlastním bydlení.
Na úvod je potřeba vědět, že veškeré v tuzemsku nabízené materiály musejí splnit technické normy. Zejména jsou to tedy požadavky na pevnost, požární odolnost i zdravotní nezávadnost.
V zásadě spotřebiteli neposkytne vodítko ani cena. Rozdíly napříč jednotlivými výrobci nejsou příliš výrazné, neboť se jednotlivé firmy samozřejmě snaží být navzájem konkurenceschopné. Stavebník se proto musí řídit jinými aspekty.
Což není zcela jednoduché. Je pochopitelné, že výběr zdicího materiálu je pro budoucí nemovitost zásadní. S nadsázkou řečeno na domě lze vyměnit později prakticky cokoli, o čem jsme v čase přesvědčeni, že je nevhodné. U zdiva to však již dodatečně možné není.
Správné rozhodnutí má proto zásadní vliv na statiku stavby, její životnost i na celkovou nákladovost. Z pohledu budoucích výdajů na vytápění lze již v zárodku volbou optimálního zdicího materiálu ušetřit později značné sumy.
Zásadní zejména pro obvodové zdivo je pevnost. Celková konstrukce domu musí být dostatečně únosná.
Důležité jsou i akumulační vlastnosti materiálu. Zjednodušeně řečeno musí materiál zdiva zajistit to, že dům v zimě ihned nevychladne a v letním období se nepřehřívá.
S tím souvisí také tepelně izolační vlastnosti nosného zdiva. Každý stavebník přirozeně hledí na ekonomičnost provozu. Tedy zejména na to, aby posléze ušetřil co nejvyšší částky za vytápění. V našich podmínkách nabývá tento faktor nicméně na stále vyšší důležitosti i v letních měsících, kdy je naopak žádoucí chlazení obytného prostoru.
Stavebních materiálů je pochopitelně velké množství včetně například i dřeva. Dvěma nejtypičtějšími druhy jsou:
Ve stavebnictví se jedná o tradiční materiál, na který mnoho stavitelů nedá dopustit. Dlouhodobé využívání cihel má v Česku už zhruba tisícileté kořeny.
Charakterizuje je zejména dobrá izolační schopnost, výborné akumulační vlastnosti a velmi dlouhá životnost. Slabou stránkou se v čase ukázala být schopnost tepelné izolace. Nicméně moderní materiály se v čase proměnily natolik, že již splňují i nároky na pasivní domy.
Pórobetonové tvárnice, v ČR zdomácnělé pod různými obchodními názvy, patří vedle pálené cihly k nejoblíbenějším materiálům užívaným ve stavebnictví.
Určující vlastností jsou dobré izolační schopnosti. S pórobetonem se pracuje natolik jednoduše, že bývá první volbou i těch stavebníků, kteří se rozhodnou dům realizovat svépomocí. Navíc je levný.
Jeho největším úskalím je vyšší náročnost na kvalitu provedení stavby, nerovnosti se korigují jen velice obtížně. Druhou nevýhodu představuje jeho pórovitá struktura. Dům musí „dýchat“. Pokud mu v tom zabráníme nevhodně navrženým zateplením, vlhkost vzniklá v interiéru se bude v pórobetonu hromadit.